04 Členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí

Základním právním předpisem, který se zabývá členěním provozovaných činností podle požárního nebezpečí je Zákon o požární ochraně.

§ 2 odst. 1 Zákona o požární ochraně stanví povinnost právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám zabezpečovat plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany. Jedním z těchto předpisů je Vyhláška o požární prevenci.

§ 2 odst. 2 Zákona o požární ochraně stanovují to, že právnické a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování své činnosti. Tzn., že plnění úkolů se týká pouze jimi provozovaných činností.

Je nutné si také uvést, kdo je odpovědný za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických a podnikajících fyzických osob. Dle zákona o požární ochraně je to u právnické osoby statutární orgán a u podnikající osoby tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Statutární orgán tvoří osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby. Statutárním orgánem může být jedna osoba (např. jednatel společnosti s ručením omezeným, ředitel společnosti) nebo kolektiv (např. představenstvo akciové společnosti nebo družstvo). Složení, pravomoci a odpovědnost osob stanovují další právní předpisy (občanský zákoníák nebo to můžou být stanovy společností apod.).

Můžou nastat případy, kdy v budově provozuje činnost několik právnických nebo podnikajících fyzických osob. V tomto případě plní úkoly na úseku požární ochrany ve společných prostorách (chodby, sociální prostory apod.) vlastník těchto prostorů. Vlastníkem těchto prostor může být i fyzická. V tomto případě se kontrola dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně podle § 31 písm. a) a h) a § 35 písm. a) Zákona o požární ochraně, vztahuje i na tuto fyzickou osobu. Tato oblast je dále rozvedena v kapitole "Výkon státního požárního dozoru". Zákon o požární ochraně umožňuje existenci smlouvy, ve které musí být ustanoveno, že úkoly na úseku požární ochrany pro společné prostory bude zabezpečovat konkrétní právnická nebo podnikající osoba. Součástí této smlouvy musí být určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.

Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou Zákonem o požární ochraně odstupňovány podle míry požárního nebezpečí jimi provozovaných činností.

Tyto činnosti se člení do tří kategorií:

• bez zvýšeného požárního nebezpečí,
• se zvýšeným požárním nebezpečím,
• s vysokým požárním nebezpečím.

Kritéria pro začlenění provozovaných činností do jednotlivých kategorií jsou definována v § 4 odst. 2 až 4 Zákona o požární ochraně. Zákon o požární ochraně se odkazuje při začleňování podle § 4 Zákona o požární ochraně na další předpisy, proto je nutné na tytto předpisy nutno  brát zřetel.

Začlenění provozovaných činností podle požárního nebezpečí je pouze prvním krokem k plnění úkolů požární ochrany z hlediska Zákona o požární ochraně. Proto, aby provozovatel činnosti mohl správně plnit své povinnosti, které jsou dané Zákonem o požární ochraně, musí vědět, jak jsou jeho činnosti z hlediska požární ochrany nebezpečné, tzn., jaké požární nebezpečí plyne z jeho provozované činnosti. Některé právnické a podnikající fyzické osoby se omylem domnívají, že pokud své provozované činnosti nezačlenila, nemá povinnosti na úseku požární ochrany.

Začlenění provozovaných činností právnické a podnikající fyzické osoby je důležité provést, protože od začlenění provozovaných činností se odvíjí rozsah dalších povinností z hlediska Zákona o požární ochraně (např. zpracování dokumentace požární ochrany, školení zaměstnanců, odborná příprava apod.). Tzn., že povinnosti ze Zákona o požární ochraně se liší dle výše uvedeného rozdělení, některé povinnosti jsou ale pro všechny právnické a podnikající fyzické osoby společné. Jedná se o povinnosti dle §5 Zákona o požární ochraně.

Výstupem začlenění provozovaných činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím je dokumentace požární ochrany zpracovaná podle § 27 Vyhlášky o požární prevenci. "Dokumentace o začlenění do kategrie činností se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím". Provozovaná činnost se musí posuzovat ze všech hledisek uvedených v § 4 Zákona o požární ochraně. Tzn., že provozovaná činnost může splňovat i více charakteristik dle § 4 Zákona o požární ochraně. Proto se musí každá provozovaná činnost posuzovat individuálně.

Způsob určování činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím je uvedeno v § 17 Vyhlášky o požární prevenci.

Zákon o požární ochraně neuvádí sankce za to, že by právnická nebo podnikající fyzická osoba nezčlenila své provozované činnosti podle požárního nebezpečí, ale tato osoba se může dopustit správního deliktu tím, že nezpracovala tuto dokumentaci o začlenění.

Pokud se právnická nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do kategirie požárního nebezpečí, rozhodne o jejím správném začlenění orgán státního požárního dozoru. Tzn., orgán státního požárního dozoru může  zahájit správní řízení, vyjde-li najevo, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se nesprávně začlenila.

Pro činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí není povinnost vést písemný doklad o začlenění.

V následujících odstavcích je uvedeno, které činnosti patří do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 a 3 Zákona o požární ochraně.

Za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se považují činnosti:

a) při nichž se vyskytují v jednom prostoru nebo požárním úseku látky a směsi klasifikované podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, nebo látky a směsi, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.3; 2.6 a 2.7; 2.8 typy A až F;  2.9 až 2.14 a 2.15 typy A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie, pokud celkové množství těchto látek a směsí přesahuje 1 000 kg v pevném stavu nebo 250 litrů v kapalném stavu.

Množství látek a směsí v pevném a kapalném stavu se posuzuje pro daný prostor anebo požární úsek definovaný českými technickými normami. Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se množství látek v jednom prostoru (více stavebních objektů), které spolu stavebně a technologicky souvisí, sčítá. Množství látek v jednom objektu, který není prokazatelně dělen do požárních úseků se sčítá. Pro zatřídění pevných a kapalných látek a směsí je dále důležitá kalsifikace podle zákona, tzn. jejich nebezpečné vlastnosti, které můžeme najít např. v bezpečnostních listech dané látky nebo směsi. Látky a směsi se posuzují také podle předpisu Evropské unie, ale musí splňovat kritéria dané k této činnosti, tzn. třídy a kategorie nebezpečnosti.

b) při nichž se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující plyny v zásobnících, případně v nádobách (sudech, lahvích nebo kartuších), se součtem vnitřních objemů těchto nádob převyšujícím 100 litrů umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku a v případě nádob na zkapalněné uhlovodíkové plyny s celkovým množstvím možných náplní převyšujícím 60 kg umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku.

Při této činnosti se hovoří o hořlavých , hoření podporujících a zkapalněných uhlovodíkových plynech. V tomto případě se při určování této činnosti nemůžeme odkazovat na předpisy. Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se kusové balení (tlakové láhve, sudy) sčítá.

c) u kterých se při výrobě nebo manipulaci vyskytuje hořlavý prach nebo páry hořlavých kapalin v ovzduší nebo v zařízení v takové míře, že nelze vyloučit vznik výbušné koncentrace nebo se hořlavý prach usazuje v souvislé vrstvě nejméně 1 mm.

Tato problematika je dosti rozsáhlá. Je potřeba si uvědomit jednotlivé pojmy při zatříďování této činnosti (hořlavý prach, páry hořlavých kapalin, výbušná koncentrace, požárně technické charaktteristiky). Při této činnosti lze využívat další legislativu např. NV 406/2004 Sb., o bližších požadavcích  na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se koncentrace hořlavého prachu nebo par hořlavých kapalin ve směsi se vzduchem nebo jiným plynným okysličovadlem se považuje za nebeupečnou pro výbuch s následným požárem (dále jen "nebezpečná koncentrace"), přesahuje-li technickobezpečnostní parametry stanovené v průvodní dokumentaci. Nejsou-li technickobezpečnostní parametry stanoveny nebo dodrženy průvodní dokumentací, považuje se za nebezpečnou koncentraci dosažení hodnoty 25 % a vyšší, než je dolní mez výbušnosti pro hořlavé prachy nebo páry hořlavých kapalin.

d) ve výrobních provozech, ve kterých se na pracovištích s nejméně třemi zaměstnanci vyskytuje nahodilé požární zatížení 15 kg/m² a vyšší,

e) v prostorách, ve kterých se vyskytuje nahodilé požární zatížení 120 kg/m² a vyšší,

Hodnoty nahodilého požárního zatížení pro účely členění činností podle požárního nebezpečí jsou uvedeny v příloze č. 2 Vyhlášky o požární prevenci. Tzn., nemůžeme hodnoty nahodilého požárního zatížení brát z jiné dokumentace (např. požárně bezpečnostního řešení stavby). Nemůžeme-li hodnotu nahodilého požárního zatížení pro některé provozované činnosti v příloze č. 2 najít, použije se hodnota nahodilého požárního zatížení provozně a funkčně srovnatelného druhu provozu.

Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se při stanovení počtu zaměstnanců na pracovišti vychází ze skutečných projektovaných hodnot vyplývajících z ověřené projektové  dokumentace stavby (např. trvalá pracovní místa). Není-li toto ověřenou projektovou dokumentací stanoveno, vychází provozovatel činnosti z maximálního skutečného počtu osob současně vykonávajících činnosti na pracovišti, které jsou k němu v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Za pracoviště se přitom považuje stavebně oddělená část objektu nebo otevřené technologické.

f) při nichž se používá otevřený oheň nebo jiné zdroje zapálení v bezprostřední přítomnosti hořlavých látek v pevném, kapalném nebo plynném stavu, kromě lokálních spotřebičů a zdrojů tepla určených k vytápění, vaření a ohřevu vody,

V praxi se vyskytuje řada provozů, které používají z důvodu technologického otevřený oheň nebo jiný zdroj zapálení v blízkosti hořlavých látek.. Tuto činnost je potřeba odborně posoudit a zvážit zda ji začlenit do této kategorie.

g) v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů,

dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se počet nadzemních podlaží určuje součtem všech podlaží v nadzemní části budovy. Za výšku budovy se považuje výška její nadzemní části, kde se předpokládá vedení požárního zásahu.

Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se pro účely začleňování provozovaných činností do kategorií podle míry požárního nebezpečí rozumí:

• stavbou pro shromažďování většího počtu osob - stavba s prostorem určeným pro shromažďování nejméně 200 osob, v němž na jednu osobu připadá půdorysná plocha menší než 4 m²,
• stavbou pro obchod - stavba, která obsahuje celkovou prodejní plochu větší než 2 000 m²,
• stavbou pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace - stavba nebo její část určená k užívání

• stavbou ubytovacího zařízení - stavba nebo její část, kde je fyzickým osobám poskytováno přechodné ubytování s ubytovací kapacitou více než 20 lůžek.

i) v podzeních prostorách určených pro poskytování služeb nebo obchod s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m² a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat sedm a více osob,

Dle § 17 Vyhlášky o požární prevenci se při určování počtu osob vyskytujících se v podzemních prostorách postupuje obdobně jako při stanovování počtu osob dle činnosti podle písm. d). Za podzemní prostory se přitom považuje stavebně nebo teechnologicky oddělený prostor, který je využívaný k činnostem uvedeným v zákoně a jehož stropní konstriukce a začátek únikové cesty se nachází pod úrovní podlahy východu do volného prostoru nebo pod úrovní okolního terénu.

j) u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah.

Dle § 18 Vyhlášky o požární prevenci se za složité podmínky pro zásah považují činnosti, u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah, a to za okolností, kdy jsou tyto činnosti provozovány. jsou to např. složité objekty, výroby a skladování výbušnin, pyrotechnických výrobků, hořlavých kapalin a plynů, energocentra, provozy chemické výroby, stavby pro shromažďování, administrativní, zdravotnické, školské, ubytování, obchod atd.

Za provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím se považují činnosti:

• při nichž se vyskytují látky a směsi klasifikované podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, nebo látky a směsi, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.3; 2.6 a 2.7; 2.8 typy A až F; 2-9 až 2.14 a 2.15 typy A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie, pokud celkové množství těchto látek a směsí přesahuje 5000 tun,
• při nichž se vyrábějí nebo plní do zásobníků, cisteren nebo nádob hořlavé kapaliny nebo hořlavé plyny anebo hoření podporující plyny s roční produkcí 5000 tun a vyšší,

• v provozech, ve kterých se přečerpáváním a zvyšováním tlaku v potrubí o vnitřním potrubí 0,8 m a větším zabezpečuje přeprava kapalných nebo plynných látek a směsí klasifikovaných podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek jako extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, anebo kapalných nebo plynných látek a směsí, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.2 až 2.4; 2.6; 2.8 typu A až F; 2.9; 2.11 až 2.13 a 2.15 typu A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie,
• v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m,
• v podzemních prostorách s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m² a vyšším, ve kterých se může součaasně vyskytovat více než 200 osob.

Za provozované činnosti bez zvýšeeného požárního nebezpečí se považují činnosti, které nesplní charakteristiky u činností se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím.