Tato kapitola je věnována technické normalizaci resp. tvorbě, vydávání českých technických norem, změnách a zrušení apod.
Technická normalizace je v podstatě soustavná činnost, kterou se zavádějí ustanovení pro všeobecné a opakované použití. Technická normalizace zahrnuje typizaci, unifikaci a specifikaci. Normalizace se zaměřuje na jakost výrobků, rozměry, součásti, značky atd. Výstupem technické normalizace jsou technické normy.
Historie technické normalizace u nás se datuje už od roku 1922, kdy byla založena celostátní společnost pro všeobecnou normalizaci Československých státních norem (označované ČSN), která měla statut všeobecně prospěšné neziskové organizace. Společnost tvořiily výrobní podniky, profesní svazy, komerční organizace. Československé státní normy byly dobrovolné. Návrhy norem zpracovávali odborníci z průmyslových podniků, výzkumných ústavů, vysokých škol.
Po roce 1948 po začlenění technické normalizace do státní správy se změnil i charakter norem (zákon č. 84/1948 Sb. o závaznosti hospodářských a technických norem, nařízení vlády č. 45/1951 Sb., o technické normalizaci). Československé státní normy byly vyhlašovány jako závazné. V roce 1960 byla zrušena vyhláška Ministerstva stavebního průmyslu upravující technické požadavky na stavby s odůvodněním, že technické požadavky na stavby budou nadále upravovány závaznými technickými normami. Tato praxe se příliš neosvědčila a stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb.) se vrátil k definování technických požadavků v prováděcím předpise, tj. v samostatné vyhlášce. Úlohou technických norem bylo regulovat jakost výrobků znárodněného průmyslu a později také nahrazovaly právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany apod. Technické normy se dělily na státní (Československé státní normy - ČSN), oborové (ON), úsekové (ÚN), podnikové (PN), (zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci). Podnikové normy byly závazné pro organizaci, která je vydala. Platnost tohoto zákona byla ukončena přijetím zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, který ukončil platnost oborových norem k 31.12.1993 a zrušil obecnou závaznost státních norem k 31.12.1994. Legislativa v této části citovaná je už samozřejmě neplatná.
Následující právní úprava technické normalizace byla provedena Zákonem č. 22/1997. Zákon ukončil dosavadní závaznost Československých státních norem či jejich vybraných částí k 31.12.1999. Tímto zákonem je stanoveno slovní označení česká technická norma (dále jen "ČSN"). Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů. ČSN jsou od 1.ledna 2000 platné, avšak jsou obecně nezávazné.
Ústřední orgány státní správy, do jejichž kompetence spadá vydávání prováděcích předpisů k zákonům, zejména pak vyhlášek obsahujících obecné technické požadavky na výstavbu, si zjednodušily situaci po zrušení závaznosti ČSN tím, že do těchto vyhlášek vkládají odvolání na konkrétní normy nebo obecně na normové hodnoty, které jsou pak někdy nesprávně označovány jako "sezávazněné". Zásadně však platí ustanovení Zákona č. 22/1997 Sb., že české technické normy nejsou obecně závazné. V právním předpise nebo např. v rozhodnutí správního orgánu může být stanovena povinnost dodržet požadavky nebo hodnoty české technické normy. Tato povinnost však nemá absolutní platnost. Některé právní předpisy (Zákon o požární ochraně, vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb) obsahují ustanovení o možnosti použít odlišné postupy, než stanoví česká technická norma; musí však být dosaženo minimálně stejného výsledku, kterého by se dosáhlo při postupu podle teechnické normy a musí být zabezpečeno splnění základních požadavků na stavby. Poměrně obsáhle se tímto problémem zabývá nález Ústavního soudu k návrhu na zrušení Vyhlášky č. 23/2008 Sb., publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 241/2008 Sb.
Základním právním předpisem pro oblast technické normalizace je již zmíněný Zákon č. 22/1997 Sb. § 4 tohoto zákona přímo uvádí, že česká technická norma není obecně závazná.
Tento zákon nám také uvádí další pojmy např. technický předpis a technický dokument.
Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnivkou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle Zákona č. 22/1997 Sb. a označený písmenným označením ČSN. Tvorbu a vydávání ČSN zaručuje stát. Tvorbu normy hradí obecně ti, kteří se rozhodli pro její zpracování (kteří mají zájem na jejím zpracování). Osobou pověřenou pro vydávání norme byl do 31.12.2008 Ćeský normalizační institut. Od 1.1.2009 zajišťuje vydávání norem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), který je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Vydání ČSN se vyhlašuje ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. ÚNMZ byl zřízen zákonem České národní rady č. 20/1993 Sb. o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví.
V oblasti technické normalizace se můžeme potkat s těmito pojmy:
Evropské normalizační komise CEN, CENELEC, ETSI zajišťují tvorbu evropských norem. Povinností ÚNMZ, jako řádného člena evropských normalizačních komisí, je zabezpečit zavedení všech evropských norem do soustavy ČSN. Námět na zpracování normy může podat kdokoliv. Prostřednictvím ÚNMZ může navrhnout i zpracování mezinárodní nebo evropské normy. V ČR je návrh normy posuzován v příslušné národní Technické normalizační komisi (TNK). ÚNMZ sám nezpracovává návrhy ČSN, jejich zpracování organizuje a zajišťuje smluvně. Součástí smluvního ujednání je dohodnutý zpracovatel, termínované etapy zařazeného normalizačního úkolu a způsob financování. Údaje o zahájení a plánovaném postupu prací na nové nebo revidované normě uveřejní ÚNMZ ve Věstníku. Postupné návrhy původních ČSN i návrhy evropských a mezinárodních norem se projednávají v Technických normalizačních komisích - TNK nebo v jiných odborných komisích. Návrhy evropských norem se schvalují v evropských organizacích (CEN, CENELEC) hlasováním. Po schválení jsou členské země povinny normy do 6 měsíců zavést do své soustavy národních norem.
České technické normy dělíme na :
Požární bezpečnost staveb je řešena souborem norem, tzv. kodexem norem požární bezpečnosti staveb. Kodex norem nám rozpracovává požadavky, které jsou dány právními předpisy (zákony, vyhlášky). Základní projektové normy v oblasti požární bezpečnosti staveb jsou ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 - Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty (dále jen ČSN 73 0804).
Obě normy jsou doplněny dalšími normami, které můžeme rozdělit na normy:
Projektové a předmětové normy zpesňují normy základní. Tyto normy řeší určitou specifickou oblast objektů nebo inženýrských sítí. Zde patří např. ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb - Shromažďovací prostory, ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb - Budovy pro bydlení a ubytování, ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb - Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče, ČSN 73 0845 Požární bezpečnost staveb - Sklady, ČSN 73 0873 Požární bezpečnost staveb - Zásobování požární vodou.
Zkušební normy vycházejí z větší části především z evropských nebo mezinárodních norem, které jsou zaváděny do soustavy českých technckcýh norem pod označením ČSN EN, ČSN EN ISO.
V hodnotových normách se uvádějí výsledky požárních zkoušek např. na požární odolnost stavebních konstrukcí. Požární zkoušky provádí v ČR např. PAVUS, a.s., který má akreditovanou zkušební laboratoř ve Veselí nad Lužnicí. PAVUS, a.s. je autorizovanou osobou k činnostem při posuzování shody podle Zákona č. 22/1997 Sb. Výsledky zkoušek můžete najít na internetových stránkách této zkušebny nebo katalozích výrobců apod.
Zvláštní postavení i pro oblast požární ochrany mají normativní dokumenty tzv. technická pravidla (TPG, TDG, TIN). Technická pravidla, ve smyslu 3.1 ČSN EN 4020 - Normalizace a související činnosti - Všeobecný slovník, jsou normativním dokumentem obsahujícím pravidla správné praxe (dokument, který doporučuje metody nebo postupy pro navrhování, výrobu, uvádění do provozu, údržbu nebo používání zařízení, konstrukcí nebo výrobků) podle 3.5 ČSN EN 45020.
Termín normativní dokument zahrnuje dokumenty, jako jsou:
Jsou vytvořena na základě konsenzu (všeobecného souhlasu) a přijata na úrovni odvětví nezávislou schvalovací komisí se zastoupením dotčených orgánů a organizací (ČPS, ČSTZ, Česká asiciace LPG apod.). Mají charakter veřejně dostuoného dokumentu, vypracovaného ve spolupráci zainteresovaných stran pomocí konzultací a postupů konsenzu a od okamžiku jejich schválení jsou uvedenými orgány a organizacemi považovány za uznaná technická pravidla vyjadřující stav techniky podle ustanovení 1.5 ČSN EN 45020. Legislativně jsou technická pravidla zakotvena např. v Energetickém zákoně (č. 458/2000 Sb.).
Patří zde např.:
apod.