17 Pokuty právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, správní řád

Právní úpravou podmínek pro ukládání pokut právnické nebo podnikající fyzické osobě obsahuje část šestá Zákona o požární ochraně. V rámci § 76 tohoto Zákona o požární ochraně jsou vymezeny konkrétní skutkové podstaty správního deliktu. Jednotlivé skutkové podstaty spojuje skutečnost, že pokutu lze uložit za jednání zjištěné při výkonu státního požárního dozoru (a to při kontrolní činnosti nebo při zjišťování příčin vzniku požáru), které je rozporné s požadavky kladenými na požárrní ochranu.

Na odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob nelze vztahovat zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také přestupkový zákon). Proto Zákon o požární ochraně obsahuje nezbytnou úpravu základů odpovědnosti právnických a podnikajících fyzických osob a ukládání pokut. jedná se o zásady pro ukládání pokut. Dále o úpravu zániku odpovědnosti právnické nebo podnikající fyzické osoby, kdy řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán vykonávající státní požární dozor (lhůta subjektivní) , a musí být pravomocně skončenou do tří let od porušení povinnosti (lhůta objektivní). V této souvislosti je nutno si uvědomit, že důod pro přerušení běhu lhůty, oproti úpravě postihu přestupků, zákon o požární ochraně nezakládá. Ovšem podle § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů platí, že stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů lhůty pro zánik odpovědnosti, popř. pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem neběží.

Právnická osoba odpovídá za plnění povinností na úseku požární ochrany jako celek, v případě fyzické osoby musí mmít tato zvláštní postavení (podnikatel, zaměstnavatel apod.) - tedy podnikající fyzická osoba. Rozsah povinností, kladených na právnickou nebo podnikající fyzickou osobu je odlišný podle míry požárního nebezpečí provozované činnosti.

Odpovědnost právnické a podnikající fyzické osoby za správní delikt podle § 76 Zákona o požární ochraně je objektivní (odpovědnost za protiprávní jednání bez podmínky zavinění). S ohledem na absenci liberačních důvodů v zákoně o požární ochraně právnická nebo podnikající osoba nemá možnost se této odpovědnosti zprostit (jedná se o absolutní objektivní odpovědnost). K vyvození odpovědnosti při tomto řešení postačí toliko skutečnost, že byla porušena povinnost.

Uložením pokuty se postihuje protiprávní jednání právnické a podnikající fyzické osoby, které porušuje povinnost vymezenou ve skutkové podstatě správního deliktu (§ 76 Zákona o požární ochraně). Zákon o požární ochraně skutkové podstaty konstruuje nikoliv odkazem na konkrétní hmotně právní ustanovení, ale uvedením všech typových znaků jednání pachatele, které mohou vést k porušení právního pravidla. V Zákoně o požární ochraně lze současně nalézt hmotně právní povinnosti, jimž korespondují skutkové podstaty správního deliktu.

 

 

Pokuta ukládaná hasičským záchranným sborem kraje za některý ze správních deliktů vyhrazených v § 76 Zákona o požární ochraně se neukládá pouze v zájmu fiskálním. Takový přístup by byl rozporný s principy právního státu. Ukládání pokud má totiž současně plnit i úkol jak obecné, tak i individuální prevence. Má vést protiprávně jednající právnickou nebo podnikající fyzickou osobu k žádoucímu chování. Zájmy sledované na úseku požární ochrany se odráží i v úpravě horní hranice pokuty. Ta je stanovena odlišně, v návaznosti na míru požárního nebezpečí při výkonu činnosti.

 

 

Nejvyšší pokuta může být uložena právnické nebo podnikající fyzické osobě, pokud zruší jednotku požární ochrany bez souhlasu hasičského záchranného sboru kraje. Horní hranice sazby je zákonem o požární chraně stanovená na 10 000 000 Kč.

Podle Zákona o požární ochraně je skutečností posuzovanou při stanovení výše pokuty následek (rozsah způsobené škody) způsobený porušením povinnosti. Při stanovení výše pokuty se dále přihlíží k závažnosti a době trvání protiprávního jednání. Výčet kritérií, k nimž musí hasičský záchranný sbor kraje přihlížet, je vymezen demonstrativně. Tato konstrukce znamená, že k těmto okolnostem přihlédne vždy. Současně ale dovoluje ad hoc přihlédnout i k dalším relevantním okolnostem, například k tomu, že jednání bylo v dobré víře. Při stanovení výše pokuty se musí projevit i materiální stránka protiprávního jednání (škodlivost).

Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která opětovně poruší povinnost, za kterou jí byla v předchozích třech letech uložena pokuta pravomocným rozhodnutím, může hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru uložit nově pokutu až do výše dvojnásobku pokuty stanovené zákonem o požární ochraně.

Uložení pokutynezbavuje právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu povinnosti odstranit závadný stav ve lhůtě stanovené rozhodnutím hasičského záchranného sboru kraje. Stejně tak uložením pokuty zůstává nedotčena odpovědnost právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby za způsobenou škodu a postih jejich zaměstnanců podle pracovněprávní úpravy.

Správní delikt podle § 76 Zákona o požární ochraně se projednává z úřední povinnosti.

Pro řízení se použije správní řád. Analogicky mohou být použity i jiné vhodné právní úpravy (např. přestupkový zákon), ovšem za podmínky, že takový postup nebude k újmě účastníka a rovněž tak ani k újmě veřejných hodnot.

Hasičský  záchranný sbor kraje může o správním deliktu právnické a podnikající fyzické osoby rozhodnout i v příkazním řízení. Vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V případě příkazu může být jediným podkladem v řízení o vydání příkazu zápis o kontrole podle zvláštního zákona.

Správní řád je procesní úpravou stanovující pravidla postupu správních orgánů při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy. Pravidla tohoto postupu jsou součástí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ve vymezené působnosti je správním orgánem i hasičský záchranný sbor kraje a rovněž i MV-GŘ HZS ČR.

Všechny druhy činností, na něž dopadá správní řád, ovlivňují základní zásady. Jedná se například o zásadu legality, zásadu materiální pravdy, zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře, zásadu nestranného postupu.

Správním řízením se rozumí postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti konkrétní osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.

Před zahájením řízení může být vyžadováno např. vysvětlení nebo zajištěn důkaz.

V rámci správního řízení mohou jednat a rozhodovat věcně a místně příslušné správní orgány. Z rozhodování ve správním řízení jsou vyloučeny osoby, které mají takový zájem na výsledku řízení, že lze pochybovat o jejich nepodjatosti.

Správní orgán v každé projednávané věci zakládá spis, který obsahuje písemnosti se vztahem k dané věci. Dalším důležitým institutem je protokol. Ten představuje záznam o skutečnostech, které se staly v průběhu řízení (například výslech svědka, ohledání).

Jednotlivé úkony se ve správním řízení činí písemně. Vyjímkou je například ústní jednání. Písemností lze doručovat za podmínek, které stanoví správní řád. Tyto podmínky se liší podle způsobu doručení, podle charakteru doručované písemnosti, podle adresáta písemnosti i podle místa doručení.

Zvláštní postavení v řízení mají účastníci, protože jsou osobami, jichž se dotýká činnost správního orgánu. Účastník může vykonávat procesní práva a povinnosti, nebo tato práva nabývat, pokud splní podmínku procesní způsobilosti.

V řízení může být účastník zastoupen (např. na základě plné moci).

Účastník může činit návrhy do doby vydání rozhodnutí, vyjádřit v řízení své stanovisko, vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nahlížet do spisu apod.

Řízení lze dělit na řízení o žádosti a na řízení z moci úřední. S těmito druhy řízení spojuje správní řád specifickou právní úpravu, která je reakcí na charakter toho kterého druhu správního řízení.

Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu - např. předložení posouzení požárního nebezpečí ke schválení orgánu státního požárního dozoru.

Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi - příkladem řízení z moci úřední je například řízení o přestupku.

Jako podklad pro vydání rozhodnutí může správní orgán využít vše, co může přispět ke zjištění stavu věci (např. důkaz). Současně musí být zachována podmínka zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

V zájmu zajištění účelu a průběhu řízení může správní orgán využít zákonem stanovené zajišťovací prostředky. Jedná se o předvolání, předvedení, předběžné opatření, pořádkovou pokutu a vyázání z místa úkonu.

Zjistí-li sprrávní orgán důvod pro přerušení řízení (např. z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce, nebo za účelem odstranění nedostatků žádosti), může toto řízení přerušit na dobu určenou tímto orgánem. Vždy však musí řízení přerušit, požádá-li o to v řízení o žádosti žadatel. Doba přerušení ale neznamená přerušení činnosti správního orgánu nebo účastníků. Je totiž třeba učinit úkony, jež jsoupotřebné pro odstranění důvodů přerušení. V řízení se pokračuje po odpadnutí překážky vedoucí k přerušení nebo uplynutí lhůty.

Správní orgán, aniž by rozhodl o předmětu řízení, toto zastaví, zjistí-li důvod pro zastavení (např. zpětvzetí žádosti, zahájení řízení v téže u jiného správního orgánu). Důvody zastavení jsou staoveny rozličně, v návaznosti na to, zda se jedná o řízení na žádost nebo řízení z moci úřední.

Výsledkem řízení je písemné rozhodnutí ve věci, kterým správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovité určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnostimá anebo nemá. Toto rozhodnutí může být tedy konstitutivní nebo deklarativní.

Rozhodnutí musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účasníků. Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, označení účastníků, lhůtu ke splnění uložené povinnosti a další správním řádem předpokládané skutečnosti. Z odůvodnění musí být zřejmé, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, jak reagoval na návrhy a námitky účastníků. Odůvodnění rozhodnutí není nutné, pokud správní orgán účastníkům v plném rozsahunvyhoví. Z poučení musí vyplynout, zda lze proti rozhodnutí podat odvolání, do kdy lze takto učinit, od jakého data začíná běžet lhůta pro odvolání, kdo o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu lze odvolání podat.

Z hlediska lhůt platí, že rozhodnutí musí být vydáno bez ubytečného odkladu. Nelze-li jej vydat bezodkladně, musí správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Tuto dobu lze prodloužit jen ve výjimečných případech.

Rozhodnutí se musí oznámit účastníkovi. Jednotlivé způsoby oznámení rozhodnutí  stanoví správní řád. Obecně platí, že rozhodnutí nabývá právní moc, bylo-li oznámeno a nelze již proti němu podat odvolání. Od právní moci nutno odlišovat vykonatelnost. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci rozhodnutí nebo dnem, který je stanoven ve výrokové části. O tzv. předběžnou vykonatelnost se jedná, pokud odvolání nemá odkladný účinek.

Nesouhlasí-li účastník se závěry správního orgánu, může proti rozhodnutí podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

Odvolání se podává u správního orgánu, který rozhodnutí vydal. Tento správní orgán může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud tím vyhoví odvolateli (autoremedura). Jinak musí do 30 dnů předat odvolání se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu. Ten na základě posouzení jak odvolání, tak i předchozímu řízení o odvolání rozhodne. Proti tomuto rozhodnutí se již nelze odvolat. V zákonem stanovených případech se místo odvolání podává rozklad, o němž rozhoduje vedoucí ústředního správního úřadu.

V případě, kdy lze považovat skutková zjištění za dostatečná, může správní orgán uložit povinnost formou příkazu. Jedná se o zjednodušenou formu řízení. V tomto druhu řízení může být jediným podkladem kontrolní protokol. Proti příkazu lze podat odpor do 8 dnů. Podání odporu má za důsledek, že řízení pokračuje "standardně".

Řízení je činností spojenou s náklady. O nákladech řízení správní orgán vydá rozhodnutí.

Pro případ, že správní orgán nevydá ve lhůtě rozhodnutí ve věci, lze aplikovat opatření proti nečinnosti.

Pokud není splněna povinnost plnění, vymáhá se toto plnění exekucí. Exekuci provádí správní orgán. V případě pokut uložených podle zákona o požární ochraně je tímto orgánem hasičský záchranný sbor kraje.

Správní (pravomocné) rozhodnutí lze následně posoudit v rámci přezkumného řízení (narovnání vad právních) nebo obnovy řízení (narovnání vad skutkových).

V případě, kdy se úřední osoba chová nevhodně, nebo dotčená osoba nesouhlasí s postupem správního orgánu, lze se bránit podáním stížnosti. Stížnost lze podat písemně nebo ústně. Podává se u orgánu, který vede řízení. Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení. Nelze-li v této lhůtě zajistit potřebné doklady pro vyřízení, lze lhůtu prodloužit. Při shledání důvodnosti stížnosti musí být učiněna nezbytná opatření k nápravě. V případě nesouhlasu s vyřízením může stěžovatel požádat nadřízený správní orgán o prošetření způsobu vyřízení.

Správní řád mimo standardního správního řízení upravuje i další problematiku, například veřejnoprávní smlouvy, opatření obecné povahy aj.