33 Požárně technické charakteristiky vyráběných, používaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek a materiálů, potřebných ke stanovení preventivníc

V této kapitole se budeme zabývat údaji, které jsou potřebné ke stanovení preventivních opatření k ochraně života a zdraví osob a majetku. Tyto údaje poskytují především požárně technické charakteristiky a technickobezpečnostní parametry jednotlivých látek, které si popíšeme v dalších částech této kapitoly. Vycházet budeme především z Vyhlášky o požární prevenci.

Tuto problematiku je žádoucí přiblížit z pohledu osoby, která bude stanovovat preventivní opatření k ochraně život a zdraví osob a majetku, který by měl začít následující otázkou: Jaký by měl být postup vedoucí ke stanovení preventivních opatření ve vztahu k látkám a materiálům a jejich vlastnostem? Tento postup by měl být následující:

• Výběr respektive určení látek, jejichž požárně technické charakteristiky jsou nezbytné k následnému stanovení opatření.
• Výběr potřebných požárně-technických charakteristik k výše vybraným látkám.
• Stanovení preventivních opatření na základě vybraných požárně-tchnických charakteristik a jejich realizace prostřednictvím konkrétních opatření.
• Uvedení samotných požárně technických charakteristik jako součásti dokumentace požární ochrany při naplňování povinností provozovatelů činností se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím dle a dále jakou součást požárního řádu.

Nejprve se musí určit respektive vybrat samotné látky, které budou charakterizovány prostřednictvím příslušných požárně technických charakteristik nebo požárně bezpečnostních parametrů.

Pro určení vyráběných, používaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek, jejichž požárně technické charakteristiky jsou potřebné ke stanovení preventivních opatření k ochraně života a zdraví osob a majetku při provozovaných činnostech je podle Vyhlášky o požární prevenci rozhodující:

1. jejich množství
2. způsob uložení a manipulace
3. fyzikální stav a jeho případné změny
4. tepelný režim
5. reaktivita
6. způsob balení
7. objemy obalů a podobně.

Požárně technické charakteristiky a technickobezpečnostní parametry se samozřejmě stanovují k látkám, které mají nebezpečné vlastnosti z hlediska požární ochrany. Klasifikaci chemických látek upravuje nejen pro účely požární ochrany zákon o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon). Pro účely požární ochrany má zásadní význam klasifikace do látek těchto vybraných skupin dle chemického zákona:

• výbušné látky nebo směsi; výbušnou je pevná, kapalná, pastovitá nebo gelovitá látka nebo směs, která může exotermně reagovat i bez přístupu vzdušného kyslíku, přičemž rychle uvolňuje plyny, a která za definovaných zkušebních podmínek detonuje, rychle shoří nebo po zahřátí vybuchuje, pokud je v částečně uzavřeném prostoru,
• oxidující látky nebo směsi; oxidující je látka nebo směs, která vyvolává vysoce exoteermní reakci ve styku s jinými látkami, zejména hořlavými,
• extrémně hořlavé látky nebo směsi; extrémně hořlavou je kapalná látka nebo směs, která má extrémně nízký bod vzplanutí a nízký bod varu, nebo plynná látka, nebo směs, která je hořlavá ve styku se vzduchem při pokojové teplotě a tlaku,
• vysoce hořlavé látky nebo směsi; vysoce hořlavou je
  • látka nebo směs, která se může samovolně zahřívat a nakonec se vznítí ve styku se vzduchem při pokojové teplotě bez jakéhokoliv dodání energie,
  • pevná látka nebo směs, která se může snadno zapálit po krátkém styku se zdrojem zapálení a která pokračuje v hoření nebo shoří po jeho odstranění,
  • kapalná látka nebo směs, která má velmi nízký bod vzplanutí,
  • látka nebo směs, která ve styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňuje vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích,
• hořlavé látky nebo směsi; hořlavou je kapalná látka nebo směs, která má nízký bod vzplanutí.

Je třeba zdůraznit, že z hlediska požární ochrany a potřeby stanovit preventivní opatření k ochraně život a zdraví osob a majetku, je klasifikace látek a směsí podle zákona o chemických látkách nedostatečná a tedy výběr látek ke stanovení opatření bude rozsáhlejší, do výběru budou zařazeny i látky, na něž by se výše uvedená klasifikace nevztahovala.

Které informace jsou o látce potřebné?

Podle druhu a stavu vybraných látek se ke stanovení preventivních opatření použijí potřebné požárně technické charakteristiky včetně technicko bezepečnostních parametrů

Vyhláška o požární prevenci definuje pojmy požárně technické charakteristiky a technickobezpečnostní parametry následujícím způsobem:

• Požárně technická charakteristika - vlastnost látky vyjádřená měřitelnou hodnotou nebo stanovená na základě měřitelných hodnot více dílčích vlastností anebo jev vystihující chování látky při procesu hoření nebo s ním související.
• Technickobezpečnostní parametr - požárně technická charakteristika, která kvalitativně nebo kvantitativně vyjadřuje vlastnosti hořlavé látky, při jejímž dodržení za předvídatelných podmínek se činnost považuje z hlediska nebezpečí vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem za bezpečnou.

§ 39 Vyhlášky o požární prevenci dále konkretizuje, které požárně technické charakteristiky a technickobezpečnostní parametry mohou být potřebné ke stanovení preventivních opatření. Jedná se například o hořlavost, oxidační vlastnosti, bod vzplanutí, bod hoření, teplotu vznícení, koncentrační meze výbušnosti, index šíření plamene po povrchu, výhřevnost, vlastnosti produktu hoření.

Pro účely stanovení požárně bezpečnostních opatření se používají hodnoty požárně technických charakteristik včetně technicko bezpečnostních parametrů, které jsou uveddeny v průvodní dokumentaci výrobce nebo distributora. Neexistuje-li tato dokumentace, lze vyycházet z jiného uznávaného zdroje (např. normativní požadavky).

Znalosti o látce ve vztahu k požární bezpečnosti je ovšem nutné vidět komplexněji, než jsou jen výše uvedené požárně technické charakteristiky.

K výše uvedenému výčtu je nutné mimo jiné přiřadit v první řadě také obecné fyzikálně chemické vlastnosti poskytující základní údaje pro posouzení chování látky. Sem patří údaje o skupenství látky (samozřejmě za běžných klimatických podmínek), které vyjadřují především  teploty tání a varu. Důležitým údajem ve vztahu k plynům je jejich relativní hmotnost vůči vzduchu - tedy vyjádření toho, zda je plyn lehčí nebo těžší než vzduch. Další důležitou obecně fyzikálně chemickou vlastností je mísitelnost látky s vodou, což má vliv na účinnost vody jako hasební látky.

Zásadní význam z hlediska hořlavosti látky má i "stupeň dělitelnosti", tedy v jaké formě se látka samotná nachází - zda se jedná o jemný prach nebo o kompaktní hmotu o výrazně větším objemu.

Zde si uvedeme a blíže vysvětlíme vybrané požárně technické charakteristiky.

Bod (teplota) vzplanutí je definován jako nejnižší teplota hořlavé kapaliny, při které vnější zápalný zdroj vyvolá vzplanutí par nad hladinou kapaliny. Pro lepší srozumitelnost můžeme tuto definici přeformulovat takto: teplota, při níž hořlavá látka vytvoří dostatek par k tomu, aby se vzduchem tvořily hořlavou směs. Takto vzniklé hoření potřebuje dodatečnou iniciaci a samotné vzplanutí je pouze dočasné (vzniklý plamen samovolně uhasne)

Bod (teplota) hoření je definován jako nejnižší teplota hořlavé kapaliny, při které vnější zápalný zdroj vyvolá hoření par nad hladinou kapaliny po dobu nejméně 5 s. Jinými slovy je to teplota, při které páry nad hořlavou látkou po zapálení trvale hoří. Hoření po dodatečnou iniciaci je trvalé, samo o sobě vytváří dostatečné množství tepla nezbytného pro dostatečnou tvorbu dalších par potřebných k hoření. Bod hoření má vždy vyšší teplotu než bod vzplanutí.

Bod (teplota) vznícení je nejnižší teplota (horkého povrchu), při které se za stanovených podmínek vznítí hořlavý plyn nebo hořlavá pára ve směsi se vzduchem. Stanoví se zavedením vzorku zkoušené látky do vnitřního prostoru baňky zahřáté na požadovanou teplotu. Vzorek látky se pozoruje a měří se doba, kdy se objeví plamen nebo výbuch. Při zkoušce se mění množství látky a teplota zkušební nádoby, ve které je vzduch tak, aby se zjistila nejnižší teplota (horkého povrchu), která způsobí vznícení.

V podmínkách názvosloví požární ochrany využívaného v České republice nastává určitý problém s českým překladem této požárně technické charakteristiky, který zní teplota samovznícení z anglického originálu Autoignition temperature. Tento překlad se často objevuje v obsahu bezpečnostních datových listů, ale samotný pojem teplota samovznícení se v mnulosti používal jako charakteristika samovznětlivých látek a nikoli jako ekvivalent pojmu  teplota vznícení.

Koncentrační meze výbušnosti vymezují oblast výbušnosti, která je definována jako rozsah koncentrací směsi plynu, páry nebo prachu se vzduchem, ve které směs při zapálení zdrojem vznícení vybuchuje. Mezní koncentrace (pro páry a plyny v objemových procentech (% obj.) nebo pro prachy v g.m^-3 ve směsi se vzduchem při normálním atmosférickém tlaku. Oblast výbušnosti je ohraničena dolní mezí výbušnosti a horní mezí výbušnosti.

• Dolní mez výbušnosti je nejnižší koncentrace hořlavé látky, při které již je schopna výbuchu. Koncentrace látky pod hodnotou dolní meze výbušnosti jsou charakterizovány nedostatečným množstvím  hořlavé látky a přebytkem oxidovadla.
• Horní mez výbušnosti je nejvyšší koncentrace hořlavé látky, při které je ještě schopna výbuchu. Koncentrace látky nad hodnotoou horní meze výbušnosti jsou charakterizovány přebytkem hořlavé látky a nedostatečným množstvím oxidovadla.

Index šíření plamene po povrchu je jednou z požárně technických charakteristik, kterou uvádějí normy požární bezpečnosti staveb pro stavební hmoty užité na povrchu konstrukcí. Je to relativní hodnota, kterou je vyjádřena schopnost stavebních hmot se vznítit a šířit po svém povrchu plamen. Stanoví se zkouškou a udává se v mm.min^-1.

Výhřevnost je vlastnost látky, která udává, kolik energie se uvolní úplným spálením 1 kg popř. 1 m³, za předpokladu, že voda v látce obsažená i voda uvolněná spálením látky zůstane ve spalinách ve formě páry (předpokládá se, že její teplo je nevyužitelné a uniká v plynném stavu se spalinami). Uvádí se v MJ.kg^-1 případně MJ.m^-3.

Zdroje informací o látkách představují především bezpečnostní listy. Bezpečnostní list se označuje také jako Bezpečnostní datový list. Bezpečnostní list je povinen poskytnout dodavatel, který uvádí na trh nebezpečnou látku nebo směs na území České republiky. Dokument je poskytován bezplatně nejpozději při prvním předání nebezpečné látky jiné osobě a při dovozu nebo vývozu je předkládán rovněž celnímu úřadu. Může být poskytnut buď ve formě tištěné, nebo elektronické všem příjemcům (ne spotřebitelům). Bezpečnostní list musí být vypracován v českém jazyce, na první straně musí být datum jeho vydání, případná revize. Obsahem bezpečnostního listu, jedná-li se o chemickou látku nebo směs, musí být údaje o nebezpečných vlastnostech. nformace se uvádějí pro každou nebezpečnou vlastnost.

Podrobněji o možných zdrojích informací o látkách pojednávají další kapitoly.