Vzduchotechnická zařízení (dále jen "VZT"). Obecně VZT slouží k výměně vzduchu v uzavřených prostorem, zaišťuje přívod a odvod vzduchu z větrané budovy či prostoru. Moderní technologie VZT se provádí rozvodem potrubí po objektu, které je napojeno na cetrální vzduchotechnickou jednotku. Zařízení VZT má širokou oblast funkcí. Základem je dopravování a úprava vzduchu. Jedná se o odvod vydýchaného i dopravního vzduchu ven a přívod čerstvého vzduchu do místnosti. Moderní technologie VZT ve spojení s klimatizací může vzduch dle potřeby ochuzovat nebo obohacovat o vzdušnou vlhkost. Rozdíl mezi VZT a klimatizací je v tom, že VZT řeší přívod čistého vzduchu do budovy, tzn. efektivní větrání. Klimatizace se naopak používá pro ochlazování nebo oteplování vzduchu a řízení vlhkosti v místnosti. Klimatizace je v odstatě systém vzduchotechniky, vytápení a chlazení spojený do jednoho celku. Díky VZT a klimatizaci tedy můžeme ovlivňovat teplotu v místnosti a s ní spojenou tepelnou pohodu.
S VZT se setkáváme v řadě objektů (nákupní centra, divadla, kina, restaurace, kanceláře, nemocnice). Nejčastěji u objektů s velkým počtem osob. Další oblastí využívání VZT jsou nejrůznější průmyslová odvětví jako např. garáže, průmyslové haly apod.
Název vzduchotechnická zařízení byl uveden ve zrušené normě ČSN 12 0000 Vzduchotechnická zařízení - Názvosloví. Tato norma byla zrušena bez náhrady. Oblast vzduchotechniky teď řeší normy evrpské např. ČSN 12792 - Větrání budov - Značky, terminologie, grafické značky. Název vzduchotechnické zařízení se podle nových evropských norem v podstatě změnil na vzduchovod. Což je ohraničený prostor, kterým se přepravuje vzduch. Je to sestava potrubí vzduchotechniky a dalších prvků rozvodu umístěných v tomto potrubí. Tato sestava tvoří rozvodnou síť (potrubní systém). Vzduchotechnické zařízení, stejně jako vzduchotechnická jednotka nebo požární klapka podle těchto norem je součást vzduchotehcniky navržené za účelem dosažení stanoveného pohybu vzduchu do nebo z upravovaného prostoru.
VZT se při požáru v budově stávají nebezpečnými cestami vzhledem k tomu, že mohou vést kouř a teplo do dalších částí budovy. Opatření proti rozšíření požáru v budově takovýmto způsobem je v použití požárně odolného potrubí VZT, vhodné umístění požárních klapek v pořárně dělících konstrukcích na hranici požárních úseků apod. Pro vedení a prostupy VZT zařízení z hlediska požární bezpečnosti staveb je určena norma ČSN 73 0872 - Požární bezpečnost staveb - Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením. Norma je určena nejen pro projektanty VZT, ale také pro montážní a dodavatelské firmy, provozovatele, servisní organizace apod.
Norma platí pro projektování VZT nových, stávajících objektů a také změn staveb (ČSN 73 0834). Je určena pro projektování VZT s přirozeným i nuceným prouděním vzduchu včetně teplovzdušného vytápení. Norma neplatí pro navrhování odvodů kouře a tepla při požáru a pro ochranu VZT proti výbuchu.
Pro účely normy se používají tyto definice:
Nechráněné vzduchotechnické potrubí musí být z nehořlavých hmot (třída reakce na oheň (dále jen "TRnO") A1, A2) např. v chráněných a částečně chráněných únikových estách, sloužící k odvodu vzduchu s teplotou větší než 85 °C atd. v chráněných a částečně chráněných únikových cestách, sloužící k odvodu vzduchu s teplotou větší než 85 °C atd. V ostatních případech může být vzduchotechnické potrubí z hořlavých hmot.
Chráněné vzduchotechnické potrubí musí být z hmot TRnO A1, A2 nebo B. Potrubní rozvody VZT, nacházejícího se v požárně nebezpečném prstoru jiného požárního úseku, musí být z nehořlavých hmot (včetně konstrukcí - závěsy podporujících potrubí), ale nemusí vykazovat požární odolnost. Vzduchotechnické potrubí s provozní teplotou větší než 85 °C musí být od hořlavých konstrukcí vzdáleno alespoň 400 mm nebo se možné nevznícení konstrukcí od potrubí musí prokázat. Vzduchotechnické potrubí nad střešním pláštěm (schopný šířit požár), musí být z nehořlavých hmot a vzdáleno alespoň 500 mm od střešního pláště.
Požární klapka - požární uzávěr, který na základě impulsu (mechanického, teplotního, elektrického) zavře vzduchtechnické potrubí a tím brání šíření plamenů, tepla a zpodin hoření potrubím.
Obrázek - Příklad požárních klapek při prostupu nechráněného potrubí požárně dělícími konstrukcemi:
Obrázek - Potrubí v požárním úseku 2 je v celé délce chráněné, odpadá požární klapka mezi požárními úseky 1 a 2:
Všechny prostupy požárně dělícími konstrukcemi (dálě jen "PDK"), které ohraničují požární úseky od ostatních částí stavby, případně od sousedních objektů, musí být chráněny požárními klapkami. Kromě případů, kdy průřez prostupujícího vzduchotechnického potrubí má plochu větší než 40 000 mm2 (tj. např. 200x200 mm) a jednotlivé prostupy nemají na svém souhrnu plochu větší než 1/100 plochy požárně dělící konstrukce, kterou prostupují. Zároveň vzdálenost těchto prostupů mezi sebou musí být větší než 500 mm. Druhým kritériem pro ustoupení od požárních klapek je, že vzduchotechnické potrubí je v celé délce chráněné a je chráněné i v místě prostupu PDK. Průřez vzduchovodu při prostupu PDK může být zvětšen až na 90 000 mm2 (tj. např 300 x 300 mm), aniž by bylo nutno instalovat požární klapku, ale pouze tehdy, jestliže je jiným technickým opatřením nebo zařízením (např. zařízením pro odvod tepla a kouře - ZOTK) zajištěno, že nemůže dojít k šíření plamenů, tepla a zplodin hoření vzduchotechnickým potrubím.
Ochrana vzduchotechnického potrubí v místě prostupu spočívá v tom, že:
Obrázek - Ochrana vzduchotechnického potrubí:
Obrázek - Potrubí opatřené požární klapkou:
Chráněné vzduchotechnické potrubí a požární klapky musí mít dle normy požární odolnost (15, 30, 45, 60, 90 minut) v závislosti na stupni požární bezpečnosti (dále jen "SPB") daného požárního úseku (I. až VII.).
Požární odolnost chráněného potrubí se stanovuje na základě:
Požární odolnost požární klapky se stanovuje podle vyššího požadavku SPB požárního úseku. Chráněné vzduchotechnické potrubí musí být připevněno závěsy nebo jinou nosnou konstrukcí se stejnou nebo větší požární odolností.
Požární odolnost chráněného vzduchotechnického potrubí a požární klapky se stanovuje zkouškou podle zkušebních norem. Pro klasifikaci požární odolnosti požárně odolných potrubí a požárních klapek je norma ČSN EN 13 501-3. Základní technické parametry a požadavky na požární klapky jsou uvedeny v ČSN EN 15 650 - Větrání budov - Požární klapky.
Požární klapky jsou nejznámějšími vzduchotechnickými požárními uzávěry, kterými se ošetřují potrubní prostupy v PDK. Definice požární klapky, funkce a požadavky na požární odolnost jsou uvedeny v předchozách částech této kapitoly. Požární klapky se osazují v PDK (požární stěny, požární stropy). Instalace požární klapky se musí provést tak, aby byla přístupná pro obsluhu, kontrolu a údržbu (příklady umístění požárních klapek do PDK jsou uvedeny v normě). Např. pokud nelze požární klapku osadit do PDK, osazuje se v její těsné blízkosti s přihlédnutím k požadavkům normy. Požární klapky musí být z hmot TRnO A1 nebo A2, list klapky může být i z TRnO B.
Požární klapky se musí uzavírat samočinně na impuls z potrubí, tzn. zpravidla při dosažení 70 °C - 75 °C na požárním čidle (tepelná pojistka, kouřová apod.), které je umístěno v požární klapce, vzduchotechnickém potrubí. Nebo se uzavírrají od impulsu požárního čidla z přilehlých požárních úseků např. elektrická požární signalizace (dále jen "EP5"). Další možností je ovládání požárních klapek z prostoru velínu VZT. Ovládání požárních klapek se řeší při projektování VZT. Některé normy požární bezpečnosti staveb (např. ČSN 73 0831) přímo nařizují ovládání požárních klapek pomocí EPS z důvodu včasného uzavření prostupu PDK a tím zamezení průniku kouře a tepla do dalších požárních úseků.
Způsob protipožární ochrany VZT navrhuje projektant vzduchotechniky v projektové dokumentaci na základě požárně bezpečnostního řešení stavby. Z hlediska Vyhlášky o požární prevenci se požární klapky považují za vyhrazený druh požárně bezpečnostních zařízení, tzn., právními předpisy jsou dány požadavky na projektování (autorizovaná osoba), montáž, provozování, kontrolu, údržbu a opravy. Mudí být splněny podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce. Před uvedením do provozu požárně bezpečnostní zařízení musí být zajištěno provedení funkčních zkoušek. Kontrola a údržba se provádí dle průvodní dokumentace výrobce. Provozovatel vede požární knihu požárních klapek. provozní kniha by měla obsahovat průvodní dokumentaci požárních klapek včetně výkresové dokumentace, z níž bude patrné rozmístění a identifikace požárních klapek v budově a přístup k nim. Tato provozní dokumentace je předkládána mj.při výkonu státního požárního dozoru, při pravidelných kontrolách dodržování předpisů o požární ochraně atd. Výsledky kontrol, údržby a oprav požárních klapek se zaznamenávají také do požární knihy objektu.