Pojem hoření je ve většině literatury definován jako oxidačně-redukční děj, probíhající za vývinu světla a tepla.
Pro vznik a průběh procesu hoření je potřeba:
Obrázek - Tzv. trojúhelník hoření:
Hořlavina a oxidační prostředek tvoří dohromady tzv. hořlavý soubor.
- lidmi řízené, předem plánované a kontrolované hoření, ohraničené určitým prostorem.
- každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy.
Při požáru se vyskytuje široké spektrum látek od neškodných (vodní pára), po prudce jedovaté (oxid uhelnatý). O tom, které plyny se na místě požáru budou vyskytovat, rozhodne nejen složení hořlavin, ale také podmínky na místě požáru, zejména teplota požáru. Například při nižších teplotách vznikají látky (produkty pyrolýzy), které se při vyšších teplotách mění v jiné. Konečné produkty oxidace (hoření) vznikají až při vyšších teplotách. V následujícím výkladu se zmíníme o nejčastějších produktech hoření a jejich vlastnostech: