Iniciační energie

neboli zdroj zapálení

Aby mohlo dojít k hoření, přítomnost pouze oxidačního prostředku a hořlavé látky většinou nestačí. Výjimkou mohou být samo vznětlivé soubory fosforu s kyslíkem, antimonu s chlorem či sodíku nebo draslíku s vodou.

Často jsou hořlavá látka a oxidační prostředek vedle sebe, aniž by došlo k iniciaci reakce. Teprve přivedením určitého množství energie dojde k započetí reakce, která probíhá dále sama. Tato energie se nazývá iniciační.

K hoření potřebná energie je možno přivést dvěma způsoby:

• zvenku - tzv. vnější zdroj zapálení; Nejčastěji jde o energii tepelnou nebo o tepelné projevy jiných forem energií, jako jsou energie elektrické, chemické, mechanické aoid.
• systém si iniciační energii vyprodukuje sám - tzv. samovznícení