Oxid uhličitý CO2

• Vzniká při dokonalém spalování uhlíkatých látek
• Bezbarvý plyn
• Slabě kyselý zápach
• Těžší než vzduch
• V běžném slova syslu není jedovatý. Vyšší koncentrace tohoto plynu jsou však pro člověka nebezpečné. Například koncentrace 3-5% koncentrace je životu nebezpečná po půlhodinovém pobytu. Hasební koncentrace oxidu uhličitého, který se používá ve stabilních hasících zařízeních, jsou vždy smrtelné.

Protože je konečným produktem oxidace uhlíku, nepodporuje hoření, používá se také jako hasivo.

Odkaz na wikipedii

je nehořlavý, nejedovatý, bezbarvý plyn, bez zápachu, slabě nakyslé chuti, těžší než vzduch. Když se nadechneme, nasáváme vzduch s přibližnou koncentrací CO₂ 0,03 %, ale při výdechu z našich plic má vzduch koncentraci CO₂ 4 %. Vzhledem k tomu, že oxid uhličitý se používá k hašení v prostorách, kde se mohou nacházet lidé, je nutné znát jeho fyziologické účinky na lidský organismus. V nízkých koncentracích do 5 % povzbuzuje, resp. zrychluje dýchání, ale při dlouhodobém vdechování má slabý narkotický účinek. Při vysokých koncentracích způsobuje oxid uhličitý smrt zadušením, vzhledem k tomu, že parciální tlak CO₂ v plících je větší než jeho tlak v krvi a tudíž nemůže docházet k jeho uvolňování z krve, čímž ochrnou dýchací centra. Proto při jeho použití jako hasícího prostředku v uzavřených prostorách nebo v místnostech malého objemu, je nutno zachovávat opatrnost, zvláště v nízko
položených místech. Do 3 % CO₂ v ovzduší člověk nijak negativně nereaguje. 5 % CO₂ způsobuje závratě, nouzi o dech a ospalost. 8-10 % CO₂ může způsobit bezvědomí a smrt v několika hodinách. Při 20 % se člověk náhle zhroutí, smrt udušením nastává do 5-10 minut. Z obecného pohledu za nebezpečnou lze považovat takovou koncentraci, která je vyšší než koncentrace CO₂ ve vzduchu člověkem vydechovaným. Smrtelné koncentrace CO₂ najdeme také ve studních, septicích, jeskynních, vinných a pivních sklepích. Oxid uhličitý lze poměrně snadno zkapalnit (při 20 °C tlakem
6 MPa), zkapalněný se pak přechovává v tlakových láhvích. Za normálního tlaku se mění na tuhou bílou hmotu (sníh) o teplotě -78,5 °C (Joule-Thomsonův jev, z celkového kapalného množství v PHP se cca 30 % přemění na sníh). Může způsobit popáleniny třetího stupně (sněhové vločky). Je také snadno rozpustný ve vodě. Díky dopravě (spalování pohonných hmot) a rozvinutému průmyslu se z 50 % podílí na globálním oteplování Země.

Oxid uhličitý pracuje na principu fyzikálního mechanismu hašení. Hasící účinek CO₂ je především zřeďovací. Spočívá ve snížení koncentrace kyslíku a hořlavé látky ve směsi, která se tvoří v pásmu hoření plamene. Jestliže se sníží koncentrace kyslíku pod určitou hladinu, hoření se přeruší. Chladící účinek CO₂ je minimální. Obvykle se při hašení používá koncentrace 30-35% objemových. Za normálních podmínek 1 kg CO₂ zaujme objem 500 l a toto množství je schopno uhasit plamenný požár o objemu 1m³. CO₂ se používá zejména k hašení požárů elektrických zařízení, protože je elektricky nevodivý, hořlavých kapalin a plynů, cenných předmětů (které nepoškodí), dále k hašení v uzavřených prostorách, sušárnách, zásobnících apod. Vhodný je taktéž k hašení v potravinářství, laboratořích, archívech, muzeích apod. Nedoporučuje se ovšem používat na hašení jemných elektronických zařízení s ohledem na možnost vzniku kyseliny uhličité a případné koroze. Nelze ho použít k hašení materiálů, které obsahují kyslík potřebný k hoření ve své hmotě a mohou tedy hořet bez přístupu vzduchu (celuloid, nitrocelulóza). Nelze ho použít k hašení síry, protože má mnohem nižší hodnotu vznícení, než na kterou se síra zahřívá. Při hašení lehkých kovů (Na, K, Mg, Ti, U, Al, Zr) dochází k chemické reakci, kdy kov reaguje s kyslíkem, který CO₂ obsahuje, uvolňuje se uhlík ale hlavně jedovatý a výbušný oxid uhelnatý (CO). Oxidem uhličitým se nesmí hasit rozžhavené kovy (Fe, Cu, Zn), žhnoucí koks, hořící
uhlík anebo vodík protože chemickou reakcí se také uvolňuje CO. Nelze ho použít ani na hašení sypkých materiálů protože může dojít k jejich rozvíření a vzniku výbušné směsi. Při expanzi CO₂ může vzniknout elektrostatický náboj, který se vybíjí ve formě zápalných jisker.