Oxidační prostředky jsou látky nebo směsi látek, které jsou v hořlavém souboru zdrojem kyslíku. V praxi je nejčastějším zdrojem kyslíku vzduch (ve vzduchu tvoří 20,9 obj. %). Známe však i jiné oxidační prostředky, které mohou uvolňovat kyslík k oxidaci (peroxid vodíku, dusičnany apod.). Existují také bezkyslíkatá oxidační činidla. Mezi ně patří fluor, chlor a brom. Hořlavá látka tedy může hořet nejen v prostředí kyslíku, ale také v prostředí výše zmíněných bezkyslíkatých sloučenin (viz příklad hoření vodíku níže).
Proces oxidace zjednodušeně funguje tak, že látka ze svého elektronového obalu odevzdává elektrony. Oxidační prostředek nabízené elektrony ochotně přijme. Následně vznikají produkty oxidace (většinou oxidy), jak uvádějí následující příklady:
S + O2 → SO2
C + O2 → CO2
2H2 + O2 → 2H2O
2PH3 (fosfen) + 4O2 → P2O3 + 3H2O
H2 + Cl2 → 2 HCl (toto je příklad hoření vodíku v proudu chloru)