Hasící prášky

První zařízení, které umožnilo vrhnout prášek do ohně pomocí oxidu uhličitého, vzniklo již v roce 1912. Hasicí prášky jsou organické nebo anorganické práškové chemikálie dopravované výtlačným plynem do pásma hoření, které zdolávají požárem zasažené materiály na principu chemického mechanismu hašení. Jako výtlačný plyn potřebný k dopravě do pásma hoření se používá dusík, oxid uhličitý nebo též tlakový vzduch. Při hašení působí prášky na místě požáru v rozptýleném stavu s vysokým hasebním účinkem. Hasící prášek váže na sebe radikály (aktivní částice) vzniklé hořením, odebírá jim energii a zpomaluje (přerušuje) tak řetězovou reakci hoření, tím se zmenšuje množství uvolňovaného tepla, v důsledku čehož se proces hoření zastavuje. Tento hasební princip nazýváme antikatalytický (záporně katalytický) nebo též inhibiční. Dalším hasebním efektem, který zde můžeme spatřit je tzv. efekt stěnový,
kdy hasicí prášek v plamenech vytvoří stěnu o velkém povrchu, na které dojde jednak k přerušení chemické řetězové reakce hoření, ale vzniknuvší prášková stěna také chrání hasiče před působením sálavého tepla (radiace). Aby bylo dosaženo co největšího hasebního efektu je potřebné hasicí prášek aplikovat přímo do plamenů. Hasicí prášky nemají ochlazovací účinek, takže může dojít k znovu vznícení již uhašeného materiálu. V mnoha případech je nutné po aplikaci hasebního prášku ještě provést položení hasicí pěny nebo použít vodu.

Čím jsou práškové částice drobnější, tím je hašení práškem účinnější. Tokové vlastnosti prášku (dopravitelnost) jsou ale tím lepší, čím je prášek hrubší. Při výrobě prášku se tedy hledá kompromis mezi hasicí účinností, tekutostí a skladovatelnosti. Hasební prášky obsahují větší procento zrna o velikosti cca 0,05 mm a menší procento zrna o velikost cca 0,1 mm. Hasicí prášky jsou elektricky nevodivé a mrazuvzdorné, teplotní rozsah použití je cca od -50 °C do +60 °C. V suchém stavu jsou hasební prášky inertní. Při styku s vodou prášky BC vytvářejí silně alkalické roztoky a prášky ABC slabě kyselé roztoky. Co se týče toxicity tak s výjimkou některých prášků určených k hašení kovů, hasicí prášky nejsou toxické.

Jelikož jsou hasicí prášky hydroskopické, musí se impregnovat proti vlhkosti (např. stearátem hořečnatým), aby nedocházelo k jejich hrudkovatění. Nejen vlhkost ale rozdílnost a patentovaná skladba při výrobě způsobuje při smíchání různých druhů prášku také hrudkovatění. Je zakázáno míchat různé druhy hasicích prášku navzájem mezi sebou. Při aplikaci způsobují hasicí prášky silné zaprášení prostoru, což si v mnoha případech vyžádá použití dýchacích přístrojů.

Druhy hasících prášků:

• BC
• ABC
• prášky hasící kovy

Shrnutí:

Hasicí prášky velice dobře hasí plamenné hoření, jsou elektricky nevodivé, nejsou toxické, v suchém stavu nevykazují korozivní vlastnosti a jsou odolné vůči výkyvům tepla. Nemají ovšem ochlazovací účinek, způsobují silné zaprášení prostoru, jenž může být spojeno s poškozením jemných mechanismů, při nevhodném skladování hrudkovatí, čímž se stávají nepoužitelnými a jistou překážkou může být i jejich vyšší cena. Hasicí prášky nelze použít na hašení telefonních ústředen, přístrojů citlivých na prach, v potravinářství a zdravotnictví a požárů prašných materiálů z důvodu rozvíření hořlavé látky a možného vzniku výbušné směsi.