vliv skupenství na hořlavost

Hořlavé látky se mohou vyskytovat ve stavu plynném, kapalném nebo tuhém. Z hlediska hořlavosti (rychlost hoření) jsou nejreaktivnější látky plynné. Pomaleji hoří látky kapalné, protože tyto musí přiváděné teplo nejprve využít k tomu, aby změnily své skupenství na plynné (mění se v páru) a teprve poté vzniklé hořlavé páry reagují se vzduchem za vzniku hoření. Část vzniklého tepla se vždy musí spotřebovat k dalšímuvypařování kapaliny, aby mohlo hoření pokračovat Tuhé látky hoří nejpomaleji. Oxidace probíhá na rozhraní fází. Tuhá látka musí přijmout poměrně velké množství tepla, aby se rozložila na jednodušší plynné produkty, které mohou reagovat (oxidovat) s kyslíkem a hořet. U tuhých látek (včetně prachů) může dojít k tzv. žhnutí, což je hoření látky bez přítomnosti plamene.