Dusík

Dusík N₂

je bezbarvý, nehořlavý plyn, bez zápachu, bez chuti, o něco lehčí než vzduch. Nepůsobí dráždivě a není toxický pro lidský organismus Obsah N₂ ve vzduchu je 78,1 %. Získává se destilací zkapalněného vzduchu. Přechovává se stlačený v tlakových nádobách na tlak 15 MPa. Dusík je chemicky netečná látka, která, za běžných podmínek nereaguje s kovy ani s nekovy, kromě lithia. Hasící účinek dusíku je zřeďovací. Snižuje koncentraci kyslíku a hořlavé látky v pásmu hoření a tím zabraňuje hoření. Nelze ho použít v otevřených prostorech. Vzhledem k tomu, že je lehčí než vzduch, dochází k jeho rozptýlení a v pásmu hoření tedy není možno vytvořit dostatečnou koncentraci. Užívá se k hašení požárů v uzavřených prostorech o nevelkém objemu a to hlavně k hašení technologií jako jsou reaktory, destilační kolony, uzavřené zásobníky, nádrže, mlýny apod. Je možné ho použít k vytvoření inertní atmosféry
v zásobnících a potrubních systémech, kde se skladují vysoce nebezpečné kapaliny a při jejich přečerpávání. Ve velké míře se také používá k vytvoření inertní atmosféry k ochraně zařízení, které se odstavuje např. z důvodu opravy či revize a také v laboratořích jako ochranného inertního plynu, který brání oxidaci látek. V dusíkové atmosféře se provádí i celá řada chemických procesů. Dusík se také používá jako výtlačný plyn k dopravě hasicích prášků např. u kombinovaných hasicích automobilů nebo hasicích přístrojů. Jeho záporem je menší hustota ve srovnání se vzduchem a tendence unikat netěsnostmi, nelze ho skladovat ve zkapalněném stavu, což má vliv na celkové množství uchovávaného plynu v tlakových nádobách.